Evakuace afghánských tlumočníků – tři roky poté
Tři roky uplynuly od dramatické evakuace afghánských spolupracovníků české armády z Kábulu, která proběhla na poslední chvíli pod tlakem rychle se měnící situace v zemi. Česká republika tehdy přijala desítky tlumočníků a jejich rodin, kteří byli v ohrožení života kvůli spolupráci s českými ozbrojenými silami. Někteří tlumočníci se ale do evakuačních letů nedostali. Ohlížíme se za touto dramatickou situací a doplňujeme o informaci, jak se rodinám tlumočníků daří dnes.
Aktualizováno 26 srpna, 2024
Tlumočníci byli po dobu působení českých jednotek v Afghánistánu zcela nepostradatelní. Armádě nepomáhali pouze s dorozuměním se paštunsky, urdsky či jazykem darí, ale stali se pro Čechy i průvodci kulturním kontextem Afghánistánu. O spolupráci se opírali kromě armády také pracovníci české ambasády v Kábulu. V mnoha případech byla Afgáncům za jejich služby nabídnuta možnost přesídlení do ČR pro ně a jejich rodiny. Program, který měl toto přesídlování zajišťovat byl spuštěn již v roce 2011 a fungoval až do roku 2017, kdy byl tehdejším ministrem vnitra Chovancem zastaven.
Výzvy k obnovení programu se průběžně objevovaly, zejména po oznámení ukončení mise v Afghánistánu americkým prezidentem Joem Bidenem a s počátkem stahování jednotek. Otázka poskytnutí adekvátní pomoci lidem, bez kterých by celá afghánská mise pravděpodobně ztroskotala, tak byla znovu aktuální.
Zatímco jiné země, jako například Velká Británie, začaly tuto situaci řešit s dostatečným předstihem, v České republice se o přesouvání tlumočníků prakticky nemluvilo. Na jaře 2020 byl program podle Jany Černochové, současné ministryně obrany a tehdejší členky Bezpečnostní rady státu, opět připraven, ale k jeho schválení tehdy nedošlo.
Když na věc upozorňoval týdeník Respekt v červnu 2021, nezdálo se, že by se celý proces někam posunul. Přitom přicházely zprávy od samotných tlumočníků, kteří reagovali na zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi a zdůrazňovali fakt, že s nimi nikdo z české strany nekomunikuje a nevědí, na koho se obrátit. Jak sdílel Deník N v článku vydaném 20. července 2021, ministerstva zahraničí a obrany potvrdila, že se o programu pomoci tlumočníkům jednají. Ve zmíněném článku bylo popsáno, že se mělo jednat o pomoc finanční. Ta však již v té době, se zrychlujícím se postupem Talibanu, nebyla adekvátní, protože tlumočníci, kterým mohlo jít o holé životy, již neměli možnost si penězi jakkoliv pomoci pro zjištění svého bezpečí. Podrobnosti o programu pomoci navíc stále podléhaly utajení, díky čemuž nemohla mít veřejnost jakoukoliv kontrolu nad tím, že vláda tlumočníkům opravdu pomoc poskytne.
Zachraňte tlumočníky a jejich rodiny
Na tuto situaci tehdy reagovala iniciativa Zachraňte tlumočníky, kterou tvořili zejména zástupci veteránů, spolek Vlčí máky a Sdružení pro integraci a migraci. S podporou řady veřejně činných osobností a veteránů iniciativa odeslala otevřený dopis vládě, ve kterém ji a členy a členky zákonodárného sboru vyzývala k neprodlenému spuštění transparentního přesídlovacího programu. Popudem pro dopis byla komunikace s asi 10 afghánskými tlumočníky, kteří o zařazení do programu usilovali již dlouhou dobu a z nichž v té době ještě nikdo nebyl českými orgány osloven. Zároveň s odesláním dopisu byla spuštěna petice s textem stejného znění jako otevřený dopis, která z několik málo hodin po zveřejnění sesbírala stovky podpisů. Nezávisle na iniciativě zaslala vlastní otevřený dopis vládě také Jednota překladatelů a tlumočníků a objevovaly se stále další hlasy, volající po okamžitém zprostředkování bezprostřední pomoci. K pomoci afghánským tlumočníkům vyzval i tehdejší prezident Miloš Zeman.
Pod tímto tlakem vláda nakonec program 30. července schválila. Jak se později ukázalo, jednalo se o schválení opravdu na poslední chvíli. Jednotky Talibánu tou dobou obsazovali jedno město za druhým a mezi tlumočníky rostl strach a nejistota. Panovaly ale obavy ohledně toho, zda byl program řádně připraven a zda se ho podaří v rychlém sledu dění spustit. Podrobnosti o programu nadále podléhaly utajení. Nebylo tak například jasné kolika tlumočníkům bude pomoc poskytnuta. Tehdejší premiér Babiš se ale dušoval, že program bude spuštěn co nejdříve.
Na pochybnosti o necelé dva týdny později, 13. srpna, reagovala iniciativa Zachraňte tlumočníky vydáním tiskové zprávy. V té upozorňovala na neadekvátnost nadále nabízené finanční pomoci a na to, že přes schválení programu, se nezdá, že by se věci dávaly do pohybu. Iniciativa přitom vycházela z informací přímo od tlumočníků. „Nikdo z 10 tlumočníků, se kterými je Spolek Vlčí máky v kontaktu, nebyl osloven, což považuji za obrovské selhání,“ uvedla tehdy ve výzvě předsedkyně Vlčích máků Miroslava Pašková.
Patnáctého srpna se tehdejší ministr obrany Metnar na svém Twitteru ohradil proti tomu, že by realizace programu vázla. Armáda dle něj kontaktovala všechny tlumočníky, kterých se měl program týkat. Někteří, se kterými byla iniciativa Zachraňte tlumočníky v kontaktu, ale ani tehdy nebyli osloveni. Zdálo se, že program nadále cílí jen na vybranou a poměrně úzkou skupinu tlumočníků z nedávné doby a zcela z něj vypadávali spolupracovníci, kteří spolupráci ukončili třeba před třemi až pěti lety.
Chaos v Kábulu
Situace v Afghánistánu začala velmi rapidně eskalovat. Taliban postoupil až do Kábulu a nastala všeobecná evakuace zejména pracovníků ambasád, spojená s masami lidí snažících se přes letiště dostat ze země. To se v tu chvíli stalo prakticky jedinou cestu s Afghánistánu pryč, protože okolní země uzavřely hranice.
V nastalém chaosu začala také reálná evakuace armádních a ambasádních spolupracovníků. Až s odstupem vycházelo najevo, jak celý proces dostat je na paluby aliančních letů probíhal. Lidé se mohli na letiště dostat jen s asistencí vojáků, kteří si pro ně přišli na talibánský checkpoint. Vojáci, kteří museli s Talibanem vpouštění lidí na letiště vyjednávat, vybírali tlumočníky na základě seznamů spolupracovníků, které měli od ministerstev. Ty se ale pravděpodobně neustále proměňovaly.
Iniciativa Zachraňte tlumočníky tehdy získala zprávy, že jednotky hnutí Taliban obcházejí domy a vyptávají se po sousedech na spolupracovníky aliance. Tímto způsobem našli i jednoho z tlumočníků pracujících v minulosti pro Armádu ČR, kterého podle zpráv spolku Vlčí máky poté odvlekli a zbili ho. Po apelování tlumočníkova otce a sousedů naštěstí došlo k jeho propuštění. Poté se skrýval poblíž letiště a dostal se do druhého evakuačního letu.
I přes chaotickou situaci, se podařilo ve dnech 15. až 18. srpna 2021 vypravit tři evakuační lety. Těmi bylo do Česka dopraveno celkem přes 150 spolupracovníků napojených na Českou republiku a jejich rodin. O tom, jak bylo obtížné vůbec se na letiště dostat a o příbězích některých pasažérů evakuačních letů hovoří např. článek ‘Kdo jsou Afghánci, které Česko evakuovalo z Kábulu? Příběhy dvou rodin očima těch, kteří je zachraňovali’, který vyšel záhy po evakuaci na iRozhlasu.
Celý proces byl značně ztížen tím, že na první seznam spolupracovníků se nedostali tlumočníci, kteří pracovali s armádou v době přerušení původního programu (tj. v letech 2017-2018). Seznam byl tedy pravděpodobně v průběhu celého procesu upravován a doplňovan. Prověřování samotných pasažérů pak probíhalo často na poslední chvíli. Problém mohl být také v tom, že Vojenské zpravodajství nemělo přístup k většině dokumentů, které v minulosti potvrzovaly důvěryhodnost afghánských tlumočníků.
Již v průběhu celé evakuace tak panovaly obavy, že určitá část spolupracovníků armády, kteří by měli i zájem o přemístění do ČR, v Afghánistánu zůstane. A již 19. srpna bylo jasné, že se tyto obavy naplnily. Už po odletu třetího letu začaly přicházet zprávy, že někteří tlumočníci přímo napojení na ČR v Kábulu zůstali. V tom samém okamžiku/Zároveň se také ukázalo… mělo zintenzivnit pátrání Talibánu po spolupracovnících aliančních vojsk.
Iniciativa Zachraňte tlumočníky proto apelovala na vyslání i čtvrtého letu. Někteří tlumočníci s nimiž byl spolek Vlčí máky ve spojení, byli stále na místě, většinou skryti se svými rodinami v okolí kábulského letiště. “Ti lidé často ještě před několika dny nevěděli, jestli se jim někam podaří dostat. (…) Je zde dlouhodobá snaha těchto tlumočníků, aby byli přesídleni do ČR s tím, že by tady zůstali. (…) Většina z nich má nějakou českou vazbu – ať již s veterány nebo s jinými spolupracovníky,” řekla ve Studiu 24 19. srpna 2021 ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová. Dále iniciativa Zachraňte tlumočníky přišla do kontaktu s lidmi s trvalým pobytem v ČR, kteří také v Kábulu uvízli. Na Sdružení pro integraci a migraci se obraceli lidé žijící v ČR, kteří mají v zemi příbuzné, pro které se snažili sehnat pomoc.
Ze zpětného pohledu se reakce vlády a příslušných orgánů může zdát rychlá. V porovnání s některými jinými zeměmi se třemi lety opravdu podařilo evakuovat poměrně velké množství spolupracovníků. To většinou přímo díky konkrétním příslušníkům armády a pracovníkům ambasády. Nicméně to by tehdejší vládu nemělo omlouvat z laxního přístupu k celé záležitosti, ve které šlo o lidské životy. Celý přesídlovací program byl spuštěn až na poslední chvíli a média právem hovořila o zázraku, že se evakuační lety podařily. K tomu se tehdy vyjádřila již v průběhu celé evakuace ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová v rozhovoru pro Aktuálně.cz: “Česko mělo už dříve informace o tom, že armáda z Afghánistánu odchází a že bude potřeba se o tlumočníky postarat. Jenže až na konci letošního července vláda přesídlovací program schválila, ale to bylo zjevně velmi pozdě. Je přitom možné, že k aktivitě je dohnala až poměrně velká míra společenské poptávky. (…) I kdyby Česko začalo lidi přesídlovat až třeba v dubnu, tak bychom nyní v této situaci nebyli. Ano, byli by tam lidé, kteří spolupracovali s ambasádou, nějací čeští občané, ale už by tam nebyli tlumočníci, kteří pro armádu už netlumočí, protože tam již armáda nepůsobí.“
Po evakuaci
Spolupracovníky a jejich rodiny, které se do Česka podařilo přepravit a rozhodli se v ČR zůstat a požádat o mezinárodní ochranu, čekal po evakuaci čas strávený v pobytových střediscích Ministerstva vnitra. Velké části z nich byl (v na české poměry rychlém řízení) azyl udělen.
V následujících měsících se tak tlumočníci a jejich rodiny ocitli v novém prostředí a čelili výzvám spojeným s integrací. V ČR přicházeli rodiny tlumočníků do střetu s fungováním českého azylového systému. Potýkali se tak s např. s azylovým bydlením, umístěným ve vyloučených lokalitách, které jim integraci mnohdy spíše znesnadňovalo, než by k ní přispívalo. Někteří tlumočníci řešili byrokratické překážky, problémy s uznáním jejich vzdělání a kvalifikace.
I přes přetrvávající problémy se ale, i díky zapojení do státního integračního programu a dlouhodobé podpoře neziskových organizací, řada rodin tlumočníků dokázala v ČR usadit. Pracují, studují, aktivně se učí češtinu, využívají podporu při hledání bydlení i práce, a postupně se tak více a více zapojují do běžného života v České republice. Spolek Vlčí máky v uplynulých letech například pomohl studentům z tlumočnických rodin žádat o stipendium, realizoval kurzy češtiny šité na míru právě této cílové skupině a snaží se poskytovat další podporu v integraci.
Zatímco mnoho evakuovaných tlumočníků našlo nový domov v Česku, situace těch, kteří zůstali v Afghánistánu, je daleko horší. Mnozí i nadále žijí ve strachu a nejistotě. Tálibán se netajil svými záměry trestat ty, kteří spolupracovali se západními silami, a tlumočníci sil NATO se proto nacházejí ve zranitelné pozici. Nehledě na to, že humanitární a ekonomická situace v zemi je nadále kritická a více než 23 milionů lidí potřebuje humanitární asistenci. Řada z bývalých spolupracovníků proto Afghánistán opustila. Ale ani v okolních zemích se jejich není jejich situace méně náročná. “Jedním z nejpalčivějších příběhů probíhajících právě teď je osud rodiny tlumočníka, kterého čeští vojáci znají pod jménem ‘Karel’. Tato rodina před pár měsíci prchla do Íránu, kde nyní žije s prošlými vízy a pasy, a čelí hrozbě deportace, pokud nezaplatí tamním úřadům částku odpovídající 60 000 korun,” uvádí spolek Vlčí máky ve článku na svých webových stránkách. Vlčí máky dlouhodobě upozorňují na osud neevakuovaných tlumočníků a hledá způsoby, jak jim poskytnout pomoc. Ještě v srpnu roku 2024 je stále v kontaktu s 15 tlumočníky a dalšími spolupracovníky ambasády a české armády, které jsme neevakuovali v roce 2021.
