Mýtus o migrantech a kriminalitě: Co říkají data?
Spojování migrace se zvýšenou kriminalitou je častým narativem ve veřejné debatě. Mediální pokrytí a politická rétorika často zdůrazňují národnost pachatelů, zatímco skutečné statistiky a výzkumy ukazují jiný obrázek. Co doopravdy víme o vztahu mezi migrací a kriminalitou?
Aktualizováno 21 března, 2025
Podle nedávného výzkumu agentury STEM pro „63 % populace představují cizí státní příslušníci s pobytem v ČR příliš velké bezpečnostní riziko”. Ve veřejné debatě se se spojováním migrace a zvýšené kriminality setkáváme velmi často. Jako argumentace v takových případech slouží medializované kauzy násilných zločinů, u kterých je médii zdůrazněna země původu agresora bez jakéhokoliv kontextu. Cizí státní příslušnost, kultura nebo barva pleti pachatele jsou pak použity k vysvětlení toho, proč k danému činu došlo. Výzkumy však opakovaně mezi kriminalitou a migrací nenašly přímou spojitost.
Nedávná analýza policejních statistik, kterou publikoval německý ifo Institut, ukázala, že migrace nezvyšuje míru kriminality v lokalitách, do kterých migranti a uprchlíci přicházejí. Toto zjištění je v souladu se závěry dalších zahraničních výzkumů. Analýza dále konfrontuje tato zjištění s faktem, že migranti bývají mnohdy více zastoupení v kriminálních statistikách.
K tomu dochází z především z jednoho jednoduchého důvodu: migranti se často usazují v hustě obydlených a metropolitních oblastech, kde je míra kriminální činnosti všeobecně vyšší, a to i v rámci nemigratnského obyvatelstva. Zohlednit můžeme také fakt, že se častěji jedná o mladé muže, kteří se jako skupina taktéž vyskytují v kriminálních statistikách častěji. Některé další evropské výzkumy také připomínají, že jisté trestné činy mohou spáchat pouze migranti (např. vyhýbání se příkazu k deportaci ve Francii). Pokud toto vše vezmeme v potaz, nenajdeme podle těchto výzkumů žádnou souvislost mezi počty migrantů a mírou kriminální činnosti v dané lokalitě. To platí i pro násilné trestné činy, jako jsou vražda či znásilnění.
Jak výstupy analýzy srozumitelně parafrázuje článek na Refresher News: „[K]dyž jste mladý muž a žijete ve velkém městě, pravděpodobnost, že budete páchat kriminalitu, se zvyšuje.” A nezáleží na tom, zda máte migrační zkušenost, nebo pocházíte z jiné kultury. Jak se lze dočíst i v přehledném článku na webu Člověka v tísni, „kde policie eviduje hodně ‚cizinecké‘ kriminality, eviduje i hodně té, které se dopouštějí místní.”
Když stoupá počet migrantů, kriminalita zůstává stejná nebo klesá.
Jak poznamenává sociolog Hein de Haas ve své knize How migration really works (2023), podobná zjištění narušují obecné přesvědčení, že migrace vede k vyšší kriminalitě. V prvé řadě je si třeba uvědomit, že tato představa je sama o sobě velkým zjednodušením. Kriminalita může být ovlivněna mnoha dalšími faktory – např. (ne)zaměstnaností, výší příjmu, dosaženým vzděláním, sociální soudržností a důvěrou v komunitách. Nelze ji jednoznačně spojit pouze s jedním z nich.
De Haas považuje za vhodný způsob, jak spojení migrace a míry páchání trestné činnosti zmapovat, ten, který bere v potaz všechny tyto faktory a snaží se sledovat změny v míře kriminality a míře migrace v konkrétní lokalitě (sousedství, čtvrti atd.). Právě takové výzkumy podle de Haase nenacházejí žádné důkazy o tom, že by migrace zvyšovala míru kriminality. Ba naopak.
Některé studie ukazují, že s migrací kriminalita klesá. Zpráva American Immigration Council zjistila, že mezi lety 1980 a 2022 podíl imigrantů v populaci USA vzrostl z 6,2 % na 13,9 %, zatímco celková kriminalita klesla o 60,4 %. To platí i pokud se zaměříme na konkrétní místa. Migrace činí dané lokality bezpečnějšími. Výzkumy z USA dále ukazují, že u migrantů je (oproti většinové populaci) nižší pravděpodobnost spáchání trestné činnosti. A když už k tomu dojde, jedná se častěji o ne-násilné zločiny, jako jsou vloupání či krádeže aut.
Dává to smysl. Lidé dle de Haase migrují převážně z důvodu zajištění živobytí, studia, připojení se ke svým rodinným příslušníkům nebo kombinace těchto faktorů. Cílem migrace není páchat trestnou činnost v zahraničí. Naopak, migranti jsou často vysoce kvalifikovaní a odhodlaní lidé, kteří se rozhodnou podstoupit náročnou a nákladnou cestu a hledat štěstí v jiné zemi. Nepředstavují typický mindset, který si přisuzujeme páchání trestné činnosti. Kvůli tomu, že migranti většinou chtějí v dané zemi zůstat a zajistit si trvalý pobyt či občanství, patří mezi skupiny obyvatel, které zákony naopak nejvíce dodržují. Svou roli hraje i skutečnost, že přijít do křížku se zákonem pro ně může v mnoha případech znamenat deportaci a ztrátu veškerého úsilí, času a prostředků investovaných do migrace. Toto platí dvojnásob pro neregulérní migranty, kteří jsou v kriminálních statistikách zejména násilné trestné činnosti, dle západních výzkumů, zastoupeni vůbec nejméně.
Čím déle migranti v daném místě pobývají, tím více se míra jejich kriminální činnosti přibližuje míře většinové populace. Dle de Haase jde o jednu ze „stinných stránek” integrace. Migrantům druhé generace se kvůli kombinaci diskriminace, nedostatku pracovních míst, chudoby, segregaci a nedostatečné podpoře komunit nemusí podařit integrovat se do mainstreamové populace. Zastoupení migrantů druhé generace ve statistikách kriminálních činů je ale méně ovlivněno původem, kulturou nebo náboženskou příslušností migrantů. Mnohem více se na něm odráží společenský a ekonomický status. V tomto světle je možné vnímat i v české diskusi tolik omílaný příklad „migrantských gangů” ve Švédsku. Migranti druhé generace se tedy do kriminální činnosti zapojují ne kvůli svému původu či kultuře, ale protože vlivem nepodařené integrace (kterou je třeba vnímat jako oboustranný proces) se jim nedaří najít uplatnění a dostávají se na okraj společnosti. Nebo jak de Haas tvrdí: „Hlavním důvodem, proč jsou některé skupiny druhé generace nadměrně zastoupeny ve statistikách kriminality, je to, že tvoří rostoucí podíl znevýhodněných dělnických vrstev v západních zemích.”
Umělé téma
Proč se nám tedy zdá, že migranti páchají více kriminální činnosti? Na jednu stranu je to dáno rostoucím počtem migrantů v populaci. Pokud dáme výzkumům zapravdu a přistoupíme na to, že zde dochází ke zkreslení vlivem faktorů, které jsme zmínili výše, nemůžeme vyloučit, že s rostoucím počtem migrantů poroste i celkový počet trestných činů. Tento nárůst však nelze nutně přisoudit migraci, ale spíše tomu, že – zjednodušeně řečeno – více lidí páchá více zločinů. Nezáleží na tom, zda přibude několik tisíc migrantů, nebo se zčistajasna zhmotní stejný počet Čechů. Celkový počet trestných činů pravděpodobně stoupne. To však neznamená, že lze tuto změnu spojovat s tou či onou skupinou. Jen proto, že se obě věci stanou v určitém časovém rozmezí, není důkaz, že je mezi nimi spojitost. Zdá se to jako banální připomínka, ovšem nezbytná v tomto kontextu.
Možná mnohem větší roli však hraje konstantní prezentace migrace jako bezpečnostní hrozby. Toho se dopouštějí média i politici neustále. Toto rámování jsme v praxi mohli vidět například během představení „zpřísnění opatření v oblasti migrace”, které v dohledné době (k březnu 2025) plánuje předložit poslaneckým návrhem vládní koalice v čele s premiérem Petrem Fialou a ministrem vnitra Vítem Rakušanem.
Západní výzkumy upozorňují, že roli může hrát fakt, že se pozornost bezpečnostních složek i veřejnosti na migranty jako potenciální pachatele trestné činnosti více soustředí. „Důkazy ukazují, že předsudky a rasové profilování jsou dalším významným důvodem, proč jsou některé menšinové a přistěhovalecké skupiny nadměrně zastoupeny ve statistikách kriminality,” tvrdí de Haas. Migranti mají zkrátka větší šanci, že budou zatčeni a odsouzeni. Zvýšený dohled nad migranty tak může vést k vyšší míře zaznamenané kriminality této skupiny. Častější odhalování a hlášení i drobných přestupků kvůli přísnějšímu dohledu pak uměle zvyšuje statistiky kriminality migrantů.
Svůj podíl může mít i předpojatost samotných policejních složek. Zejména u migrantů druhé generace může být dle de Haase jejich nadměrné zastoupení mezi podezřelými a obviněnými z trestné činnosti částečně vysvětleno rasovým profilováním a předsudky ze strany policistů, svědků i obětí trestných činů.
Větší míra dohledu nad migranty přitahuje pozornost médií, která zviditelňováním konkrétních kauz kriminálních činů migrantů posilují stereotypní představu migrantů jako nebezpečných osob. Jak letmo poukazuje v rozhovoru pro Český rozhlas Martin Rozumek, v „honbě za kliky” některá média zneužívají pozornosti, kterou zmínky o kriminálních činech migrantů přitahují. Tím v důsledku posilují pocit, že kriminalita migrantů je zásadnější společenský problém, než kriminalita Čechů. Případy trestných činů jsou zveličovány a jsou brány jako odraz povahy všech migrantů, což vede k většímu zaměření policie na migranty, což následně vede k větší míře pozornosti jim věnované a v důsledku i k větší míře zatčených migrantů. Mýtus o kriminalitě migrantů živí sám sebe. Vzniká začarovaný kruh předsudků a znevýhodnění, který nemá prakticky žádné reálné základy.
Trestná činnost migrantů je často médii diametrálně odlišně rámována. De Haas používá příklad, kdy se o násilném trestném činu bílého muže bude psát jako o způsobeném duševní poruchou nebo jako o zločinu z vášně. V případě, že se jedná o někoho s jinou barvou pleti, nebo např. o muslima, mediální interpretace běžně tyto zločiny spojuje s kulturními odlišnostmi nebo náboženským fanatismem. To se projevuje i na úrovni používaných slov, které jsou k popisu zločinů používána. K tomuto rámování často dochází ještě dříve, než vyjde na povrch skutečný motiv a kontext daného zločinu.
Tento stav dle de Haase u migrantů „posiluje pocit, že je s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie, a snižuje důvěru diskriminovaných skupin v ochotu policie a vlády je chránit.” Což se může dále přispívat ke kultuře nepřátelství, odporu a nedůvěry vůči policii, soudnictví a vládám.
„To platí zejména v politickém klimatu, kde vlivní politici a média obviňují migranty z páchání těch nejhorších zločinů.”
Přestože výzkumy, které jsme zde popsali, mapují situaci převážně na západ od Česka, nelze předpokládat, že by situace u nás, v zemi, která není pro většinu migrujících osob cílovou destinací, byla znatelně odlišná. Je třeba zmínit i fakt, že policejní statistiky v ČR často nerozlišují mezi trestnými činy páchanými turisty a mezi těmi, které páchají migranti pobývající v ČR dlouhodobě. To však nebrání tomu, aby představa migrace jako bezpečnostní hrozby v obecném povědomí nadále přežívala. Hlubší analýza, proč tomu tak je, v Česku chybí.
Téma kriminality migrantů tak nadále rezonuje českou veřejnou debatou. Těžko vinit běžného voliče z toho, že nesleduje důsledně kriminální statistiky a trendy z jiných zemí a slyší na tvrdá opatření proti „nelegální migraci”. Od politiků a médií bychom ale mohli mít větší očekávání, než zneužívat téma kriminality migrantů k dmýchání strachu. Na příkladu kriminality navíc můžeme vidět, že i tvrdší politiky vůči migraci nemusí vést k jejímu snížení. Výzkum University of California zjistil, že větší počet migrantů zadržených Úřadem pro imigraci a celní kontrolu (ICE) se na míře kriminality výrazně neodrazil. Kroky, kterými se politici snaží s kriminalitou migrantů bojovat, zřejmě vycházejí spíše z výše popsaného pocitu, že migranti představují bezpečnostní hrozbu, než z reálných dat. Abychom však mohli kriminalitu migrantů efektivně řešit a předcházet jí, je důležité porozumět jejím příčinám.
I zvýšené kontroly na hranicích, snaha o rychlejší deportace, stavění plotů a další opatření, kterými se (nejen) čeští politici v zájmu bezpečnosti ohánějí, se jinak mohou stát jen zástupnými řešeními zástupného problému. Namísto efektivního řešení takové kroky spíše posilují stereotypy a dále prohlubují pocit ohrožení. Reálně dopadají na životy migrantů, ale na bezpečnost většinové společnosti pravděpodobně nebudou mít jakkoliv pozitivní dopad.
