Sledujeme vývoj okolo evropského paktu o migraci a azylu
Zástupci Evropské komise, Evropské rady a Evropského parlamentu se v prosinci po dlouhém procesu většinově shodli na podobě tzv. migračního paktu. Ačkoliv jednání ještě nejsou zcela u konce a pakt musí projít ještě jedním kolem schvalování, došlo nejspíš k finální dohodě.
Aktualizováno 9 května, 2024
Tento článek obsahuje zejména rozcestník pro monitoring vývoje dění okolo tzv. evropského paktu o azylu a migraci. Jedná se o živý článek, který je průběžně aktualizován.
Jednání o paktu
“Dobré ráno. Skvělé zpráva. Dokázali jsme to. (…) Dohodli jsme se na novém paktu o migraci a azylu. Zahrnuje lepší ochranu našich vnějších hranic, větší solidaritu a také větší ochranou zranitelných a žadatelů o azyl, která je v souladu s našimi evropskými hodnotami,” říká eurokomisařka Ylva Johansson ve videu ze sociální sítě X vydaném záhy po ukončení dvoudenního vyjednávání v trialogu 20. prosince 2023.
Jednání o reformě evropské azylové a migrační politiky probíhají na půdě EU již od roku 2016. Nový pakt o migraci a azylu je právě výstupem těchto jednání. Jeho cílem je sjednotit postup členských států vůči žadatelům o mezinárodní ochranu. Deklarovaným zájmem je vytvoření systému, který umožní dlouhodobé řízení a normalizaci migrace a bude se zakládat na evropských hodnotách a mezinárodním právu.
Finální podoba paktu však nebyla po prosincovém schválení dostupná. Klíčové změny, které pakt přináší jsou však již poměrně jasně definované. Mezi ty mediálně nejprobíranější patří např. mechanismus povinné solidarity. Tím se označuje situace, kdy státy, které se rozhodnou nepřijmout uprchlíky, se zavazují podílet finančně či materiálně na jejich navracení do zemí původu a podpoře ochrany vnějších hranic EU. Dále pakt pracuje s definicí krizových situací, během kterých bude možné s větší rychlostí vyřizovat azylové žádosti, ale i např. zadržovat migranty v detenčních centrech delší dobu. Pakt také obsahuje nařízení o bližším monitoringu a screeningu neregulérních migrantů. V neposlední řadě zavádí tzv. hraniční proceduru, od které si slibuje zrychlení vyřizování žádostí o azyl ve státech na vnějších hranicích EU. Zjednodušené shrnutí obsahu paktu najdete např. ZDE.
Krize, kontroverze, krutost
Lidskoprávní organizace a evropské sítě jsou ze zmíněných “skvělých zpráv” výrazně méně nadšené, než vrcholní představitelé EU. V podcastu Puls zpravodajského webu Voxpot o tom hovořila ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová:
“EU se dohodla na tom, že zpřísní řízení na [svých] hranicích. Umožní členským státům poměrně širokou možnost ustoupit od mezinárodních závazků a v ‘krizových situacích’, které nejsou zcela definovány, zcela uzavřít hranice a neumožnit vstup uprchlíkům na území. Hraniční řízení se hodně zpřísňuje. Pro velkou část lidí, kteří přicházejí, bude velmi rychlé a málo individualizované. To znamená, že může dojít k tomu, že v jednotlivých případech nebudou posouzeny důvody a obavy z pronásledování v zemi původu. Umožní to zajišťování rodin s dětmi. Nemluví se tam dostatečně silně o přístupu k právní a bezplatné právní pomoci. Pro nás jako lidskoprávní organizace to s sebou nese hodně kontroverzních situací, které si myslíme, že sníží možnost získání ochrany a bezpečí na území EU.“
Kritika ze strany lidskoprávních organizací a sítí a odborné veřejnosti provázela praktický každou fázi vyjednávání a zveřejňování kusých informací o paktu. Již v roce 2021 jsme v rámci Migračního konsorcia v projektu Usilujeme o férovou migrační politiku upozorňovali na významné nedostatky původního návrhu. Když byl pak pakt schválen zástupci členských států EU na jaře 2023, zvedla se další významná vlna kritiky. Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek to v pořadu ČT24 90’ v červnu 2023 popisuje jako dobré nastavení pro současné směřování migrační politiky České republiky, ale prohra pro oblast lidských práv.
Ještě před ukončením poslední fáze vyjednávání v prosinci 2023 zveřejnilo svou kritiku 50 nevládních organizací v otevřeném dopisu zveřejněném sítí PICUM. V něm zmiňují, že pakt pouze odráží “přístupy, které v minulosti selhaly a zvýznamňuje jejich důsledky”. Je tudíž velké riziko, že změny přinesou “špatně fungující, nákladný a krutý systém, který se při implementaci rozpadne a nebude adresovat klíčové problémy.”
“Pokud bude pakt přijat ve své současné podobě, bude normalizovat arbitrární využívání detencí imigrantů, včetně dětí a rodin, zvýší rasové profilování, využije „krizové“ postupy k uskutečňování pushbacků a navracení lidí do takzvaných „bezpečných třetích zemí“, kde budou vystaveni riziku násilí, mučení a libovolnému uvěznění.”
V dopise dále zaznívá, že pakt podkopává podstatu dalších strategických dokumentů EU např. Akčního plánu EU pro integraci či Akčního plánu proti rasismu. Tento fakt zmiňuje i policy brief Evropské sítě proti rasismu (ENAR).
Instrumentalizace lidského utrpení
Ve vlastním otevřeném dopisu apelovali na leadery EU také Lékaři bez hranic podílející se na záchraných operacích ve Středozemním moři. Dopis je vyzval, aby v poslední fázi „změnili kurz“ a prioritizovali bezpečí lidí hledajících azyl. Dopis se vymezuje vůči „instrumentalizaci lidského utrpení“ pro politický benefit a označuje pakt jako „pokračování a zintenzivnění politik zadržování a odrazování“, jehož jádro tvoří důraz na rychlost vyřízení konkrétních případů a na řešení návratů. Zmiňuje také důležité téma outsourcování správy vnějších hranic EU na země, které nelze označit jako bezpečné (např. Libye). MSF zmiňují rámování situace lidí na útěku slovy jako „krize“ a „mimořádná opatření“, což povede (mimo jiné) ke značnému znesnadnění práce humanitárních a lidskoprávních organizací.
„Pakt nedělá nic pro zabránění umírání lidí ve Středozemním moři. Naopak, skrývajíce se za nejasné formulace, osvobozuje leadery EU od jejich povinnosti tyto lidi zachraňovat a umožňuje jim pokračovat v sabotáži a kriminalizaci aktivit občanské společnosti ve search and rescue operacích.“
Další kroky a apel na odmítnutí
Dne 14. února 2024 byla podoba migračního paktu stvrzena také Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu. Také proti tomuto schválení se ozvala výzva 81 organizací občanské společnosti, která apelovala na poslední možnost odmítnutí paktu, jehož dopady „budou mít ničivé důsledky pro právo na mezinárodní ochranu“ a „dají zelenou porušování práv napříč Evropou, včetně rasového profilování, automatického de facto zadržování a push-backů na hranicích.“ Výzva znovu zdůrazňuje dopady paktu na de facto zadržování na hranicích bez výjimky pro rodiny s dětmi všech věkových kategorií, urychlené, podprůměrné postupy k posouzení žádostí o azyl a důraz na postupy návratu s nižšími zárukami.
„Daleko více žadatelů o azyl skončí v postupech na hranicích a prostřednictvím ‚právní fikce nevstupení na území‘ (‚legal fiction of non-entry‚) nebudou považováni za osoby na území EU, což by vedlo k omezení záruk a zvýšenému riziku porušování lidských práv a pushbacků. Dokonce i nezletilé děti mohou být drženy v postupech na hranicích, když státní orgány považují za ‚nebezpečné pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek‘. Navíc zkušenosti ukázaly, že udržování velkého počtu lidí v pohraničních oblastech po dlouhou dobu vede k chronickému přeplnění a nelidským podmínkám, jak bylo vidět na egejských ostrovech.“
Rozšířením principu „bezpečné třetí země“ budou lidé žádající o azyl označeni za nepřípustné a stále častěji deportováni do zemí mimo EU na základě široce definovaného spojení s těmito zeměmi, což zvyšuje riziko porušování principu non-refoulementu.
„Komise předložila nový pakt jako ‚řešení‘ pro nerovnoměrné standarty při implementaci Společného evropského azylového systému v členských zemích. Pakt však nic nedělá pro napravení této situace ani pro podporu členských států, které přijímají velké množství příchozích na vnějších hranicích. (…) Místo toho mohou ty státy, které nepřijímají příchozí přímo, uniknout sdílení odpovědnosti financováním posílování hranic a detenčních zařízení ve státech na hranici EU nebo financováním pochybných ‚projektů‘ v zemích mimo Evropu.“
Dopad na nejzranitelější
Článek webu Investigate Europe z 13. 2. 2024 na základě analýzy důvěrných dokumentů odhaluje snahu některých evropských zemí (včetně ČR) zahrnout do evropského paktu o migraci a azylu přísnější opatření, která dle organizací občanské společnosti a OSN mohou vést k porušování práv dětí. Jednání mezi představiteli EU dle článku ukázala snahu zpřísnit pravidla nastavená paktem, včetně odstranění věkových limitů pro zadržování migrantů, odebírání biometrických údajů u dětí nebo odmítnutí výjimek pro nezletilé z postupů na hranicích.
Pokud pakt projde finálním hlasováním v dubnu, bude to znamenat, že rodiny s dětmi v jakémkoliv věku budou moci být zadrženy v hraničních zařízeních po dobu měsíců, zatímco bude docházet k zpracovávání jejich žádosti o azyl. Nové nastavení dopadne také na nezletilé bez doprovodu. Pokud budou označeni na „hrozbu pro národní bezpečnost„, mohou být zadržováni v hraničních zařízeních až po dobu 3 měsíců. Definice toho, kdo do této kategorie spadá, je zcela v gesci konkrétních států. Dále pakt počítá také se sbíráním biometrických informací u dětí od šesti let.
Pakt rozděluje
Dle Magdy Faltové je pro lidskoprávní organizace problematické zejména nastavení hraničního řízení a to, jakým způsobem se oslabují práva uprchlíků a lidí žádajících o azyl. To, aby evropské státy určitou formu jednotné dohody uzavřeli, je důležité. Předmětem kritiky jsou spíše praktické dopady paktu, které jsou předmětem kritiky. V pořadu Studio ČT24 ze dne 20. prosince 2023 se Magda Faltová zároveň vymezuje proti označení paktu za “pozvánku pro uprchlíky”, které zaznívá ze strany např. zástupců české opozice, polského premiéra Donalda Tuska, nebo vládních představitelů Maďarska či Slovenska.
O tom, že by pakt měl být zmírněním restriktivní politice EU vůči uprchlíkům a migrantům, ale nemůže být řeč. Relevantní kritice paktu pak příliš nepomáhá, že námitky proti němu jsou často založeny na dezinformacích, lžích a stereotypech, které s realitou nemají nic společného, jak jednání Sněmovny o paktu ze dne 28. 2. 2024 komentuje Magda Faltová pro ČT24.
Schvalování paktu kvalifikovanou většinou proběhlo na půdě Evropského parlamentu ve středu 10. dubnua 2024. Kritikům paktu se nepodařilo schválení nových společných pravidel zablokovat. K zastavení paktu během hlasování vyzývaly i např. Migration Policy Group, European Network Against Racism a řada dalších organizací. Při schválení ministry členských zemí EU by měl pakt začít platit v horizontu dvou let, což je také doba, kterou mají členské státy na to, aby na základě nařízení paktu upravily své právní předpisy.
Ve středu 8. května 2024 finální podobu paktu stvrdili zástupci členských zemí EU. Česko se v hlasování zdrželo s prohlášením ministra vnitra Víta Rakušana, že pakt přináší více byrokracie a ne zásadní posun vpřed. Premiér Fiala dle Seznam Zpráv po schválení avizoval, že bude třeba postupovat nad rámec paktu a odrazovat migranty od cest do Evropy.
